Zdeněk Melán patří mezi regionální ředitele, kteří si na svou pozici došli vytrvalou prací, osobním růstem i schopností vytvářet silné týmy. V rozhovoru otevřeně mluví o svých začátcích, o tom, proč je pro něj důvěra důležitější než kontrola, a co považuje za skutečný vrchol – nejen v kariéře, ale i v životě.

Zdeňku, jak jste se dostal do světa financí? Co Vás tehdy přitáhlo a čím si Vás tenhle obor získal?
Do financí jsem se dostal vlastně náhodou – oslovil mě kamarád, který už v oboru nějakou dobu působil. Původně jsem šel jen „na schůzku ze zvědavosti“, ale velmi rychle jsem pochopil, že tohle je něco, co má smysl a potenciál. Fascinovala mě možnost být pánem svého času, ovlivnit svůj příjem, pracovat s lidmi a zároveň jim reálně pomáhat v důležitých životních rozhodnutích nebo v jejich rozvoji. Tenhle obor má hloubku, dynamiku a prostor pro růst – a to mě drží dodnes.

Dnes působíte jako regionální ředitel. Co považujete za nejdůležitější při budování týmu, který drží pohromadě a roste?
Nejdůležitější je podle mě důvěra a společná vize. Každý tým prochází různými fázemi a výzvami, ale když víme, proč to děláme a že se na sebe můžeme spolehnout, zvládneme víc. Hodně si zakládám na kultuře otevřené komunikace, sdílení zkušeností a na tom, že v týmu nejsou jen kolegové, ale často i přátelé. No a pak samozřejmě důsledná práce s jednotlivci – každý má jiný příběh, motivaci a potřeby.

Efektivní vedení je často spojeno s dobrým time managementem. Máte nějaké své zásady nebo návyky, které Vám pomáhají zvládat množství úkolů i odpovědnosti?
Ano, bez systému bych to nedal. Klíčové je pro mě plánování – každý den začínám s jasně danými prioritami. Mám pravidelné bloky pro práci s týmem, pro nábor i pro sebe. Naučil jsem se také říkat „ne“ věcem, které nejsou důležité nebo přínosné. A co mi hodně pomáhá, je pravidelná sebereflexe – co fungovalo, co ne a co zlepšit. Bez ní by to byl jen kolotoč.

Když se ohlédnete zpět – jaké schopnosti nebo postoje Vám nejvíce pomohly na Vaší cestě? A naopak, co jste se musel naučit pustit?
Určitě vytrvalost a schopnost překonávat neúspěchy. V začátcích bylo hodně momentů, kdy jsem si mohl říct, že to nedává smysl – ale právě tehdy se člověk učí nejvíc. Dále ochota učit se od lepších, neustále hledat inspiraci a nenechat se uspokojit.

Co jsem musel pustit? Potřebu mít všechno pod kontrolou a mít všechno hned. S růstem přichází delegování a důvěra v lidi kolem sebe – a to pro mě byla nejen výzva, ale také zásadní krok.

Jak přistupujete k motivaci lidí ve Vašem týmu? Co podle Vás nejvíce ovlivňuje, jestli se člověk v tomto oboru rozvine, nebo naopak zůstane stát na místě?
Každý člověk má jinou motivaci, a tak se ji snažím nejdřív pochopit – co ho žene dopředu, co ho brzdí. Vytvářím prostředí, kde má podporu, ale i odpovědnost. Věřím, že díky tomu mohou být lidé v mém týmu opravdu ti nejlepší a splnit si to svoje „proč“.

Podle mě nejvíce rozhoduje vnitřní nastavení – ochota převzít odpovědnost za svůj výsledek, otevřenost učit se a přijetí toho, že cesta k úspěchu není vždy přímá. Kdo tohle zvládne, roste. Kdo čeká na ideální podmínky, většinou zůstane stát. Vyhrává ten, kdo se nebojí změn.

Letní kampaň Na vrchol ukazuje různé cesty a přístupy k úspěchu. Jaký je ten Váš vrchol, ke kterému aktuálně směřujete?
Můj aktuální vrchol není jen o číslech nebo pozici, ale o kvalitě. Chci vybudovat tým, který bude nejen výkonný, ale hlavně stabilní, lidsky zdravý a dlouhodobě úspěšný. Pracuji také na tom, aby i mí nejbližší lidé rostli do leadershipu a vedli své vlastní týmy – to považuji za skutečný úspěch.

A v osobní rovině hledám větší rovnováhu mezi prací a časem pro sebe a rodinu. Jsem totiž maximalista a chci mít neustále pocit, že odvádím to nejlepší – v práci i doma.

Co byste dnes poradil někomu, kdo právě vstupuje do finančního světa – nejen po odborné stránce, ale i lidsky?
Aby byl trpělivý a pracoval na sobě každý den. Tenhle obor není sprint, ale spíš horská túra – někdy náročná, ale ten výhled za to stojí. Odbornost je důležitá, ale ještě důležitější je lidskost, umět naslouchat, být upřímný a mít opravdový zájem o lidi. A hlavně: obklopit se lidmi, kteří nás inspirují a táhnou kupředu. To dělá obrovský rozdíl.

A na závěr trochu odlehčeně – kdybyste měl jeden den jen pro sebe, bez kalendáře a telefonu, jak by vypadal?
Uvědomuju si, že mentální očista, čistá hlava a energie jsou pro tuhle práci klíčové. Právě v odpočinku často vznikají ty nejlepší nápady a nové pohledy. Nejradši vypínám na chalupě s rodinou, bez neustálého pípání telefonu.

Dřív jsem si myslel, že čas úplně sám je to, co potřebuji nejvíc, ale zpětně vidím, že jsem ho často trávil zbytečným přemýšlením nad nedůležitými věcmi. Dnes odpočívám jinak, vědomě, přirozeně a s lidmi, na kterých mi záleží. A to mi dobíjí baterky.