Vojtěch Škoda věděl už od prvního dne, kam směřuje a postupně, s respektem k lidem i hodnotám, tuto vizi naplňoval. V rozhovoru otevřeně mluví o své cestě k pozici zemského ředitele, o náročných přechodech mezi rolemi, práci s lidmi i o tom, proč je podle něj klíčem k dlouhodobému úspěchu bezpečné prostředí, důvěra a společný cíl, který přesahuje individuální ambice.

Vojtěchu, vzpomenete si na období, kdy se Vaše kariéra ve financích začala posouvat směrem k vyšším manažerským ambicím? Co tehdy sehrálo zásadní roli?

Manažerská role pro mě byla cílem od samého začátku. Už první den spolupráce jsem věděl, že se chci jednou stát zemským ředitelem. Ve svých dvaadvaceti letech jsem velmi silně vnímal, že právě tato cesta je pro mě cestou ke skutečné svobodě – profesní i osobní.

Vaše cesta vedla postupně přes jednotlivé kariérní stupně. Jak se v průběhu let měnil Váš pohled na finanční poradenství jako profesi a na práci s lidmi?

Když se nad tím zamyslím, musím se pousmát. Můj start v podnikání v roce 2007 a to, jak dnes finanční poradenství žiji, jsou dvě zcela odlišné disciplíny. Od začátku mi ale tato profese dávala hluboký smysl a chtěl jsem v ní dlouhodobě působit poctivě a profesionálně.
Za to jsem dodnes vděčný. Právě trpělivost a zkušenosti, často vykoupené vlastními manažerskými chybami, mě postupně posouvaly dál.

Subjektivně vnímám období zhruba mezi lety 2011–2015 jako zásadní milník, kdy se naše profese začala skutečně formovat. Finanční poradenství se stalo plnohodnotnou a nezbytnou službou pro klienty, kteří chtějí střední a vyšší standard. Často říkám, že nejtěžší a zároveň nejzajímavější je práce s lidmi. Je to obrovská osobnostní výzva.

Zlom pro mě nastal v roce 2021 s přechodem do 4fin. Podnikatelská kultura Martina Musila a jeho kolegů mi pomohla propojit souvislosti a jasně si nastavit vlastní podnikatelskou i manažerskou roli. To mi zásadně změnilo způsob podnikání i pohled na vedení lidí.

Co bylo pro Vás osobně nejtěžší při přechodu z role poradce do role manažera a později lídra větší struktury?

Paradoxně ne samotný nábor lidí, ale práce s nováčky po jejich nástupu. V té době jsme neměli funkční adaptační proces. Velkou část času jsem věnoval neefektivnímu zaškolování a zároveň jsem musel pečovat o vlastní klientelu, abych si zajistil příjem.
Bylo to období, kdy jsem pracoval 12 až 16 hodin denně, což dlouhodobě nebylo udržitelné.

Právě proto dnes velmi silně vnímám, jak důležitá je podpora juniorních manažerů. Přechod z role konzultanta do role manažera je v naší profesi klíčovým podnikatelským krokem, který často rozhoduje o budoucí finanční svobodě.

Vedení lidí vnímám jako dlouhodobou cestu postavenou na hodnotách. Každý člověk je jiný a každý v sobě nese něco jedinečného. Mojí rolí je vytvářet zdravé prostředí, kde má každá osobnost prostor pro růst a kde vzniká synergie, která nás jako tým posouvá dál.

 

Jaký je podle Vás zásadní rozdíl mezi řízením menšího týmu a vedením celého ředitelství? Co jste se musel naučit úplně nově?

S rostoucí strukturou se zásadně mění role i odpovědnosti. Klíčové je správné mentální nastavení – vědět, jaká je moje role, a umět si ji hlídat. Ve výsledku ale nejde ani tak o velikost týmu, jako spíš o lidi, které máte kolem sebe, a o jejich skutečné cíle.

Musel jsem se naučit přijmout, že neexistuje jen jedna správná cesta k úspěchu. Svět není černobílý. Zásadními hodnotami se pro mě staly tolerance, trpělivost a schopnost dát lidem prostor. Zároveň je ale nutné zůstat nablízku, mít přehled o dění a umět v pravý čas podpořit – i když to někdy znamená nepříjemnou, ale potřebnou zpětnou vazbu.

Když dnes pracujete s lidmi, jak poznáte, že má někdo skutečný potenciál dlouhodobě růst a jednou vést ostatní?

Na první pohled to většinou nepoznám. To ukáže až čas. Sleduji ale určité charakteristiky – jak člověk zvládá diskomfort, jaké má cíle, co ho motivuje a jak otevřený je učení se novým věcem.
Zajímavé je, že jen málo lidí má takzvané „iracionální“ cíle, tedy cíle, které se v daný moment zdají nedosažitelné. A přitom právě tyto cíle často fungují jako silný motor osobního i profesního růstu.

Dosažení pozice zemského ředitele je výsledkem dlouhodobé práce. Co bylo podle Vás rozhodujícím faktorem na Vaší vlastní cestě?

Rozhodující byly tři momenty. Prvním bylo, že jsem od prvního dne podnikání věděl, že chci být zemským ředitelem a znal jsem své proč. Druhým bylo, že jsem zhruba po deseti letech přestal pochybovat a začal této vizi skutečně věřit.
Třetím zásadním krokem byla spolupráce se 4fin a Martinem Musilem, kdy jsem si uvědomil, že cesta k cíli bude ještě náročnější, ale o to hodnotnější.

Jaké hodnoty jsou pro Vás ve vedení lidí klíčové?

Bezpečné prostředí, morálka, spravedlnost, úcta, dynamika, síla, neustálé učení, pohyb vpřed a určitý životní styl.

Jaká je Vaše vize do budoucna? Jaký tým a jakou kulturu byste chtěl kolem sebe budovat?

Chceme vytvářet prostředí, ve kterém se lidé cítí bezpečně, nebojí se pracovat, mají prostor pro růst a kvalitní život. Základním kamenem je důvěra a společný cíl, který je nadřazen individuálním ambicím.
Nechceme jen přežívat, chceme žít. Plníme si své sny, díváme se do budoucna a směřujeme nejen k materiálním, ale především k nemateriálním hodnotám.

A trochu odlehčeně na závěr: jak nejraději trávíte volný čas a kde nejlépe „vypínáte hlavu“ od práce?

Energii dobíjím především v přírodě – ideálně sám se sebou nebo s rodinou. Před pěti lety jsme našli krásné místo na Šumavě u Lipna, kde mohu manuálně pracovat a odpočívat.
K životu potřebuji pohyb a sport. Velkou vášní jsou pro mě veteráni a plním si skrze ně své klukovské sny. Dává mi smysl těmto často uměleckým dílům vracet duši, pečovat o ně a být „ve stylu“.
Mým velkým, zatím nereálným cílem je Ferrari F40 – symbol, který spojuje mnoho bodů mé osobní vize a hodnot.