Oblastní ředitelka Minh Phuong Doová, českým jménem Hanka, si prošla ve finančním světě mnoha směry a vyzkoušela si nejen práci v účetní firmě, ale i bance až nakonec zakotvila u finančně-poradenské společnosti. Jak ona sama tuto cestu vnímá? Proč musela z banky odejít a co jí práce na volné noze přinesla? Zajímá vás, jak má rozložený svůj pracovní týden, aby jí vše fungovalo? To vše a mnohem více se dozvíte v novém rozhovoru.
Hanko, jaká byla vaše cesta do finančně-poradenského světa?
Finance a peníze mě vždycky bavily a věděla jsem, že jednou budu chtít v tomto oboru pracovat. Studovala jsem na VŠE účetnictví a chvíli jsem pracovala v účetní firmě, ale brzy jsem zjistila, že tento druh financí mě nebaví. Později jsem dostala stáž v bance, kde se mi zalíbilo a zůstala jsem tam 3 roky.
Čím je pak člověk moudřejší, zkušenější a osobnostně rozvinutější, začne ho práce v bance nudit, byť kolektiv tam byl jeden z nejlepších, ve kterém jsem kdy byla. Nedokázala jsem ale v bance růst dál, práce začala být stereotypní a člověka s mojí povahou to „ubíjelo“. Přijít v 9 ráno, odcházet v 17 večer, obvolat klienty, udělat administrativu a tak dále den co den. Navíc jsem byla produktově velmi omezená.
Chtěla jsem změnit práci a naučit se zase něco nového, ale nechat se zaměstnat v jiné bance nebylo řešením, protože bych se, dříve či později, dostala do stejné situace. Proto jsem se rozhodla pro finanční poradenství, kde jsem měla k dispozici produkty všech bank, pojišťoven a investičních společností. Moje práce začala dávat větší smysl i z toho důvodu, že jsem měla pocit, že lidem opravdu pomáhám. Pomáhám nejen svým klientům při hledání řešení a navrhování plánů, ale také i svým kolegům, kterým předávám čistou vizi finančního poradenství a pomáhám jim v rozvoji. Není větší satisfakce, než slyšet poděkování od klientů, že jste to zvládli nebo vděčnost kolegů za šanci pracovat přímo s vámi.
Jaké rozdíly vnímáte mezi prací v bance vs. finančně-poradenská společnost?
Za mě je největší a nejdůležitější rozdíl v tom, že v bance má člověk omezený růst a možnosti. Banka A nebude nikdy nabízet produkty banky B, náplň práce je každý den stejná a rychle se dostanete do stereotypu. Člověk se začne nudit a radost z práce vyprchává. Jelikož v práci trávíme skoro 70-80 % času, měli bychom se tomuto stavu vyhnout co nejdříve a začít dělat něco, co dává opravdu smysl a baví nás to. Takže pokud vás finance baví, tak jako mě, cesta do finančně-poradenské společnosti vás nemine.
Přechod ze zaměstnání k práci na OSVČ určitě nebyl jednoduchý. Jaké překážky jste musela překonat? Co vám naopak nejvíce pomohlo?
Nejtěžší na tom bylo asi to, abych si vytvořila pevné základy, jako složky s klienty, to-do list, kalendář, hlídání fixací, pojistného období, školení na všechny instituce a jejich produkty. Jednoduše si vytvořit systém, aby vše dobře fungovalo.
Hodně mi pomohlo zázemí společnosti, a také centrálně nastavený systém, který je velmi přehledný a jednoduchý. Velkým přínosem je také skupina ředitelství, ke kterému jsem se připojila, sdílíme společné know-how, pomáháme si navzájem a mohu říci, že dnes to již nejsou jen kolegové, ale i přátelé.
Jak se k této změně stavilo vaše okolí? Cítila jste podporu?
V té době jsem neměla nikoho, kdo by této práci rozuměl, takže to bylo čistě mé rozhodnutí. Navíc si myslím, že jsem celkem tvrdohlavá, takže i kdybych podporu neměla, minimálně bych to zkusila.
Aktuálně jste na pozici Oblastního ředitele. Jak byste popsala svoji nynější náplň práce? Jak vypadá váš běžný pracovní den či týden?
To je na tom to nejlepší! Můj pracovní blok si skládám, jak chci, každý den je jiný a to mě velmi baví. Když se podívám do diáře, tak vždy v 9 hod. už pracuji. V pondělí mám tzv. administrativní den, kdy nemám žádné schůzky, ale vyřizuji e-maily, telefony, domlouvám nové schůzky, starám se o sociální sítě, pobíhám po institucích apod. Úterý máme týmová setkání ohledně týmového rozvoje a zbytek dne tvoří schůzky s klienty nebo stávajícími či potenciálními spolupracovníky. Středy jsou opět vyhrazené na schůzky a čtvrtky na vzdělávání. Pořádáme týmové workshopy, případně produktová setkání s obchodními partnery a zástupci institucí, aby byl člověk stále v obraze. Pátky jsou pak podobně administrativní jako pondělky a jednou za čas jsou tam akce typu teambuilding apod.
Nábory nových spolupracovníků jsou stále velmi aktuální téma. Jaký je váš recept na výběr ideálního kandidáta do vašeho týmu?
Je pro mě velmi důležité, s kým spolupracuji. Mám určité hodnoty, které by měl daný kandidát splňovat, musí se hodit do aktuálního týmu a být týmovým hráčem. Chci mít skupinu spolupracovníků, kteří se podporují, pomáhají si, inspirují se a mají podobnou vizi a cíle. I kdyby dotyčný psal nadprůměrné výkony a byl mimořádně šikovný poradce, ale hodnotami a charakterem by nezapadal, takového člena bychom odmítli. Jak jsem už jednou zmiňovala, v práci trávíme většinu našeho času a mojí vizí je, abychom náš čas trávili prací, která nás baví a v příjemném prostředí s příjemnými lidmi.
Čím svoje spolupracovníky motivujete? Co jim můžete předat? Učíte se něco i vy od nich?
Myslím si, že jsem velkým přínosem pro své znalosti a zkušenosti. Moje osobnost nabízí stabilitu a klidný pohled i na stresové situace, čímž dokážu pozitivně naladit i své kolegy. Práce s lidma je super, hodně vás to naučí, protože každý je jiný. Jak se říká, sto lidí, sto chutí. Ano, i já se učím od nich, což mě osobnostně hodně rozvíjí a posouvá.
Budování týmu stojí hodně úsilí i energie. Zbývá vám ještě čas na vaše vlastní klienty a růst vlastní osobní produkce?
Ano, chci jít lidem příkladem a ukázat jim, že vše funguje, když se chce a dobře se to nastaví. Mám asistentku, která mi s mojí vlastní produkcí pomáhá. Věřím, že jsem pak svým lidem v tomto směru inspirací a dobrým příkladem.
Jak nejraději trávíte volný čas?
Miluju sport a pohyb, tento rok se zrovna chystám na maraton. Sport mě naučil vytrvalosti a disciplíně. Ráda cestuju, mám radši aktivní a poznávací dovolené, výšlapy po horách, lyžovačky, potápění, kola, přírodu. Když už jsem v klidu, tak mě většinou najdete s knížkou v ruce, hodně knížek mám na téma holocaustu a osobního rozvoje. A když je to možné a sladí se diáře, tak na prvním místě je pro mě rodina a přátelé.
