Dalibor Babiuch patří mezi zkušené lídry, kteří svou kariéru ve financích nevnímali jako jistou volbu od začátku – spíše jako výzvu, do které se pustil ze zvědavosti. Dnes vede vlastní regionální ředitelství, buduje úspěšný tým a jeho příběh je důkazem, že i náhodné rozhodnutí může změnit celý život. O své cestě, pádech i motivaci zůstat stále ve hře mluví otevřeně v rozhovoru
Vzpomínáte si na své první kroky ve světě financí? Co vás tehdy zaujalo natolik, že jste se rozhodl touto cestou vydat?
Ano, vzpomínám. Jsem asi jeden z mnoha lidí, kteří tvrdili: „Finance nikdy.“ Tohle přece já nebudu dělat. Takový byl můj postoj k této profesi. No a pak jednou, ve správnou chvíli, jsem dostal od své budoucí regionální ředitelky otázku, která zněla: „Co děláš v pondělí dopoledne?“ „Nic,“ byla moje odpověď. „Tak se přijeď podívat na poradu do Ostravy.“ Říkám si, proč ne, za to nic nedám. A tam jsem potkal velmi mnoho úspěšných lidí. Nutno podotknout, že na této poradě, zcela jistě náhodou 😊, se promítala jejich produkce. Po přepočtu na peníze jsem velmi rychle zjistil, že se uživím a zároveň budu mezi lidmi, mezi kterými jsem se cítil velmi dobře. Bylo rozhodnuto.
Jak byste popsal svůj profesní vývoj až na pozici regionálního ředitele? Co považujete za zásadní momenty, které vás na té cestě formovaly?
Trvalo to 8 let, tak to trochu zkrátím. Začínal jsem úplně stejně jako ostatní. Takže ve svém okolí. Můj jmenný seznam se krátil a tenkrát si pamatuji na větu, či radu, která zněla: „Když ti dochází klienti, tak doprovázej své spolupracovníky k jejich klientům.“ A tímto začala moje manažerská cesta. Jak jednoduché 😊.
V roce 2018 se napsala pozice manažera, v roce 2019 oblastní ředitelství a v roce 2021 regionální ředitelství.
Ptáte se na zásadní momenty, které mě formují? Zcela jistě to je tehdy, když člověk klesne až na dno, prostě se mu opravdu hodně nedaří. Dnes s odstupem času v těch pádech vidím velmi mnoho pozitiv. Jsem přesvědčen o tom, že když se člověk ocitne v těžkých chvílích, na tom pomyslném dně, tak právě tam se rodí a formuje jeho charakter.
Kdy jste poprvé pocítil, že se ve své profesi skutečně posouváte „na vrchol“? Co byl váš osobní zlomový bod nebo milník?
Tenkrát v roce 2019 jsem si to neuvědomoval, nicméně dnes s odstupem času vím, že zlomovým bodem byl vznik společnosti 4fin. Prostředí Fincentra – a hlavně lidé v něm – mi velmi dalo, hodně naučilo, za což jsem vděčný. Akorát Fincentrum, a nechci, aby to vyznělo nějak špatně, bylo po dvacetiletém působení na finančním trhu řekněme už unavené. Chybělo mi cítit, že společnost chce růst, má vize, dravost, transparentnost a to jsem našel.
Co podle vás odlišuje úspěšného finančního konzultanta od průměrného? Jaké dovednosti, postoje nebo návyky jsou podle vás klíčové?
Všechny tři oblasti jsou důležité pro úspěch. Co se týče dovedností, tak určitě komunikace. Hodně poradců, a nejen poradců, často zapomíná, že komunikace není jenom o mluvení, ale hlavně a především o naslouchání.
Z vlastností bych zmínil sebevědomí a empatii, která se silně promítá do postoje, na který se ptáte. Dále ochota se učit. To, co mám nejraději, je aktivní hledání řešení, tzv. proaktivita poradce aneb neexistuje něco, co nejde. Pouze si to neumíme představit. Ale to neznamená, že to nejde.
A návyky? Řeknu vám, co je klíčové: mít sebedisciplínu a vytvořit si režim. Tím myslím úkoly na denní bázi. A z této geniální kombinace, která se samozřejmě musí dodržovat, vám vzniknou požadované návyky, ať už jsou jakékoliv.
Jak se proměnilo vaše vnímání leadershipu během let? Co dnes považujete za nejdůležitější pro vedení týmu?
Za mě lídr je člověk, který spojuje schopnost dosahovat výsledků s lidskostí a vizí. Zároveň by se měl neustále vzdělávat, to i od svých kolegů v ředitelství. K tomu potřebuje pokoru. Zjistil jsem, že nejdůležitější pro vedení týmu je soustředit se na lidi kolem sebe, doprovázet je v jejich kariéře k jejich cílům. Pomáhat jim.
Když jsme napsali v roce 2021 regionální ředitelství, okomentoval jsem to slovy: „Jsme první regionální ředitelství v Třinci. Pokládám to za velký úspěch, který je součtem úspěchů skvělých a výjimečných lidí v našem ředitelství.“
Jakým způsobem si udržujete motivaci a energii i v náročnějších obdobích? Máte nějaké osvědčené strategie, které vám pomáhají „neztratit směr“?
Ano, mám osvědčenou strategii. Opravdu v těch nejnáročnějších obdobích jsem se vrátil zpět k režimu a disciplíně, o kterých jsem již hovořil. Tyto dvě, řekněme osobnostní vlastnosti dříve nebo později, spíš dříve, kohokoliv vyvedou i z těch nejnáročnějších období. Hlavně vydržet a nepolevovat.
No a největší motivací v práci je pro mě úspěch mých lidí. Je to palivo do mého motoru. Jsou to nezapomenutelné chvíle, které mě ženou vpřed.
Letní kampaň „Na vrchol“ ukazuje různé cesty úspěšných lídrů. Co je ten váš vrchol – a jak poznáte, že se k němu blížíte?
Vrchol? Jsou to spokojení a úspěšní lidé v našem ředitelství. Zároveň se to nedá nazvat vrcholem. Je to proces, který vyžaduje neustálou péči a stovky hodin práce. Takže pro mě vrchol není nějaký pomyslný bod na horizontu, ale nikdy nekončící cesta. Je to stav, kdy kolem sebe vidím šťastné lidi, kteří se cítí dobře.
A na závěr trochu odlehčeně – kdybyste mohl na jeden den vyměnit roli regionálního ředitele za úplně jinou profesi, co byste si chtěl vyzkoušet a proč?
V posledních letech jsem si zamiloval jízdu na motorce. Takže bych rád vyzkoušel profesi motocyklového závodníka. Akorát se obávám, že jeden den by bylo málo – takže alespoň týden 😊.




