Michal Svoboda, regionální ředitel CENTURY 21 4fin Reality a desátý nejlepší realitní makléř v celé síti, sdílí svůj příběh, cenné zkušenosti i pohled na to, co skutečně stojí za dlouhodobým úspěchem. V rozhovoru mluví o důležitosti vytrvalosti, mentálním nastavení, ale i o tom, proč je pro něj největším vrcholem života obyčejné setkání s přáteli u jednoho stolu.

 

Michale, vzpomenete si ještě na svůj úplně první den ve světě realit?

Začínal jsem v oblasti krátkodobých pronájmů a jako nováček v roce 2007 jsem byl rovnou poslán do jednoho z bytů, abych ho připravil pro hosty. Tato zkušenost mi dala do života důležité poznání, že kvalita finální služby zásadně závisí na práci těch, kteří nejsou vidět a bývají často opomíjení.

Jaké byly vaše první kroky v oboru a kdy přišel zlom, kdy jste si řekl: „Tohle mi dává smysl, tady chci růst“?

První roky jsem si prací přivydělával při studiu na ČVUT, kde jsem studoval obor spojený s lékařstvím. Vždy jsem měl tendenci být prospěšný a pomáhat lidem – medicína tuto moji touhu naplňovala. Když jsem si po dvou letech v realitách dokázal vydělat dvojnásobek nástupního platu v nemocnici a zjistil, jak prospěšný mohu být pro mnohé klienty a rodiny i v roli realitního makléře, nebylo pochyb, že realitní zprostředkování je můj směr.

Dnes jste desátým nejlepším makléřem v celé síti CENTURY 21. Co podle vás rozhodlo o tom, že jste tak úspěšný?

Těch momentů, kdy chcete s něčím seknout, je nesčetně mnoho. Současným trendem je neopravovat, ale pořizovat nové, držet se v komfortní zóně a chtít výsledky co nejdříve. Naše profese je ale založená na networkingu a budování databáze, což je z podstaty dlouhodobý proces. Právě vytrvalost mi umožnila nabýt kompetence, zkušenosti, obklopit se zajímavými lidmi a osobní rozvoj mi pak pomáhá udržovat dlouhodobé vztahy.

S jakými překážkami jste se na své cestě potýkal a co vám pomohlo je překonat?

Největší překážkou jsem byl a stále jsem sobě já sám. Vše ostatní jsou jen kulisy. Naštěstí mám nad sebou přímý vliv, na rozdíl od vnějšího světa. Míra schopnosti překonávat překážky je vlastně mírou mé schopnosti vyladit se sám se sebou.

Co vás motivuje každý den vstát a jít „na vrchol“ znovu a znovu?

Jako rodič s nemalými závazky cítím především odpovědnost za zaopatření rodiny – to mě postaví na úpatí pomyslného vrcholu každý den. Na samotné vrcholy, ať už ve formě vyššího standardu života, investic do zajímavých projektů nebo skutečné zdolání vrcholů s metry sněhu a ledu, mě táhne to, že jsem dostal příležitost žít. Baví mě plnohodnotně žít a tu vstupenku do tohoto vesmíru si chci užít, když už jsem ji před více než čtyřiceti lety dostal.

Jak se podle vás liší mindset průměrného makléře od toho úspěšného?

Úspěch je relativní. I průměrný makléř může být pro sebe či pro své okolí úspěšný. Dovolím si otázku trochu poupravit a úspěšný zaměnit za prospěšný – takový je totiž pro své okolí mnohem hodnotnější. V takovém případě se mindset liší v tom, odkud čerpá dotyčný užitek. Co ho skutečně naplňuje. Je jasné, že si prací potřebujeme zajistit příjem, ale prospěšným se stává ve chvíli, kdy je jeho fokus zaměřený především na prospěch klienta.

Co byste poradil nováčkům, kteří s realitami začínají a třeba právě teď váhají, zda je to pro ně ta správná cesta?

Nebuďte na to sami. Pečlivě si vyberte svého „průvodce“ – manažera nebo mentora. Ten vám může zásadně urychlit zapracování a co nejdříve vás dovést ke kompetenci a vytvoření si portfolia prodávajících. Nováčky rád provázím, tak se neváhejte ozvat.

Jaký další vrchol byste chtěl v profesním nebo i osobním životě pokořit?

Makám na tom, abych jednou viděl manažery v týmu mých současných manažerů.
Makám na tom, aby se v našem domě i nadále střídaly návštěvy přátel u prostřeného stolu a časem jsme tam společně usedli i s rodinami mých dětí.
A makám na tom, abych se mohl nadechnout na všech kontinentech.